3. výroční čundr
(2. – 4. 1. 2015)
Opět se přehoupl rok a nás čekal výroční čundr. Byl pátek a tentokrát jsme vyráželi dřív. Troll a Míra jeli z Hradce a já k nim přistoupil v Náchodě. V Hradci ani v Náchodě to moc zimně nevypadalo, ale naštěstí jsme měli štěstí, ve Žďáru už bylo trochu bílo, takže to přece jen vypadalo na zimní čundr. Už na nádraží jsem zjistil, že sebou sice mám foťák, ale bohužel jsem si doma nechal kartu. Ale doufal jsem, že kluci foťáky budou mít a nějaké momentky uděláme. Nakonec měl Míra jednu kartu záložní, ale bohužel když jsem jí dal do foťáku, tak bohužel byla zamčená a když jsem jí chtěl vyndat, tak jsem měl smůlu. Zasekla se a nechtěla ven. Naštěstí kluci foťáky měli a tak to dopadlo dobře. Cesta utekla rychle a ve Ždáru jsme vystoupili a pak už jsme museli po svých. Do Police jsme došli celkem rychle a tak jsme se rozhodli, že se zastavíme v Ostaši na malé občerstvení. Potom už jsme pokračovali dál a rozhodli jsme se, že se nejdřív stavíme ještě u Jirky a pod převis půjdeme až potom spát. U Jirky jsme se trochu zdrželi a tak cesta pod převis byla veselá a utekla rychle. I když jsme tam už dlouho nebyli a cesta byla slušně zarostlá, tak jsme to našli dobře a cestu jsme si proklestili. Když jsme tam dorazili, tak jsme měli štěstí. Bylo tam i dřevo na oheň a tak jsme si udělali oheň a opekli něco k jídlu. Pak už jsme se pomalu chystali ke spánku. Míra měl s sebou teploměr a tak jsme věděli, že je jen lehce pod nulou. Pak už jsme zalezli a šli spát.
Sobotní probuzení bylo příjemný. I když se z vyhřátého spacáku nechtělo, tak byla příroda mocnější a vylezli jsme. Rozdělali jsme oheň a začali si dělat snídani. U té jsme probrali uplynulou noc a zjistili jsme, že nikomu nebyla zima. Pak jsme probrali program na sobotu. První v pořadí bylo dřevo, abychom měli na čem udělat guláš, který jsme měli v plánu dělat. Pak jsme se chtěli jít projít na Hvězdu. Po snídani jsme šli projít okolí, abychom se koukli po dřevu. Nakonec jsme museli projít větší okolí, než bylo v plána abychom dřevo sehnali, ale se povedlo. Pak přišlo na řadu řezání a sekání. U toho jsme se prostřídali všichni a slušně nás to zahřálo a tak jsme doplňovali průběžně pitný režim. A jelikož čas utíkal hodně rychle, tak jsme usoudili, že procházku na Hvězdu odložíme, abychom v klidu stihli udělat guláš. Zašli jsme pro vodu a pomalu začali připravovat věci na guláš. Troll se jako vždy ujal loupání a krájení cibule. A letos se rozhodl, že se vaření ujme celkově a já s Mírou mu budeme jen asistovat. K jeho postupům jsme měli určité výhrady a museli jsme ho krotit, ale nakonec jsme to dali do kupy a gulášek se nám opět povedl a museli jsme konstatovat, že je to rok od roku lepší. Po jídle jsme se rozhodli, že si zajdeme k Jirkovi na pár kousků a zapíšeme něco do zápisníku. My s Mírou jsme tekutiny doplňovali statečně, jen Troll se opět držel. Moc tomu nedal a držel se stejné rychlosti jako předešlí večer. Ale s tím už jsme se srovnali a nechali ho jeho tempo a my si drželi svoje. Udělali jsme zápisek a pak už se pomalu začali chystat k odchodu. Když jsme zaplatili, tak jsme vyrazili pod převis. Tam jsme rozdělali oheň a udělali si kafe a něco k jídlu. Zjistili jsme, že se teplota stále drží kolem 2 pod nulou. Takže teplota byla stále příznivá a začínalo něco padat. Takže to vypadalo, že ani dnešní noc nebude nijak mrazivá. Po kafi jsme se rozhodli, že už nastal čas jít spát. A tak jsme zalezli do ledových spacáků a snažili se je co nejrychleji vyhřát. Nevím, jak se to povedlo ostatním, ale já jsem usnul poměrně rychle.
Nedělní ráno proběhlo ve stejném duchu jako vždy. Po probuzení jsme si rozdělali oheň a začali si dělat snídani. Kávu a čaj jsme měli stejný a k jídlu si každý vzal, co mu zbylo nebo spíš na co měl ze svých zásob chuť. Pak už nastala ta horší část každého čundru. Museli jsme začít balit a chystat se na cestu domů. Nikomu z nás se nechtělo, ale bohužel jsme museli. Cesta na vlak do Žďáru utekla. Cestou jsme se zastavili v Polici v cukrárně a tentokrát si něco koupili i Míra s Trollem. Když jsme dorazili do Žďáru, tak jsme měli ještě čas a tak jsme si v klidu sedli a snědli a v klidu si snědli zákusek. Pak už přijel vlak a vyrazili jsme k domovu. A tím skončil i náš 3. výroční čundr.
A jen pro doplnění: kartu z foťáku jsem dostal a dál funguje.
