2. výroční čundr

(3. -5. 1. 2014)

            Letošní výročák  začal o něco dříve. Míra měl v práci volno, takže jsem v Náchodě přistupoval už v 9 hodin. Tentokrát s námi jek i Kuchťa a jeho kamarád Pavel neboli Uťas. Troll nahlásil příjezd až v podvečer. Cesta byla klasická, vlakem do skal a pak už to začalo. Nejprve jsme se stavili v Orlíku na pivečko a polívku a pak už jsme vyrazili směrem ke Kahanu. Cestou jsme u studánky doplnili vodu a pak už jsme pokračovali vzhůru. Cesta ubíhala příjemně jen jsme si s Mírou posteskli, že to na zimu moc nevypadá… Po sněhu ani památky, teploty v plusových hodnotách, prostě počasí jak na jaře. Když se nám konečně podařilo zdolat cestu a dorazili jsme na Kahan, tak nás čekalo nemilé překvapení. Ve sroubku na stole byl kotlík plný buřtů a na něm vtipný nápis: ,,Nebrat, mi se vrátíme!“, což nám trochu překřížilo plány. Rozhodli jsme se, že si uděláme něco k jídlu a vymyslíme, jak vzniklou situaci vyřešíme. Nasbírali jsme dřevo a chvíli jsme se já s Pavlem pokoušeli rozdělat oheň křesadlem, ale nakonec zvítězil zapalovač. Nakonec jsme se dohodli, že se vrátíme zpět na zastávku a přesuneme se do Žďáru a potom dál do Hlavňova pod převis. Jelikož kluci byli na sroubku poprvé, tak jsme se rozhodli, že to zpět vezmeme Vlčí roklí. Ve skalách na zastávce jsme měli chvíli čas, tak se o rozdělání ohně křesadlem pokoušel i Kuchťa, taky bez úspěchu. Pak už jsme nastoupili do vlaku a frčeli směrem ke Žďáru. Tam jsme nasadili bágly a vyrazili směrem k Polici. Cestou ještě Míra volal Trollovi, že došlo ke změně, že se sejdeme pod převisem. My jsme se zastavili v Polici na náměstí. Kluci dokupovali nějaké pochutiny u Pejskara a pak jsme se dohodli, že se stavíme na jedno v Ostaši. Jak jsme tam tak seděli, tak jsme zjistili, že když ještě chvíli vydržíme, tak Troll bude za pár minut na místě, tak zvítězil zdravý rozum a rozhodli jsme se na Trolla počkat. Opravdu za chvíli dorazil a s ním přišel i Bobeš a Yankee, které potkal ve vlaku. Ti měli v plánu přechod Broumovek. Chvíli jsme tam s nimi poseděli a pak už jsme se vydali na cestu pod převis. Troll měl batoh Alice a tak byla docela sranda ho sledovat, jak s ním zápasí. Cesta přes pole byla dlouhá a táhlá, ale zvládli jsme to. Dohodli jsme se, že se stavíme na hrázi na jedno a budeme pokračovat. Nakonec bylo na hrázi zavřeno a tak jsme pokračovali zrovna pod převis. Cesta byla pěkně zarostlá, takže byla celkem sranda se tím porostem proklestit. Trollovi v půlce kopce spadla polelnice jak si Alici přejmenoval. Nakonec jsme všichni ve zdravý došli na místo určení. Divili jsme se, že je zde celkem uklizeno a dokonce i nějaké dřevo na oheň. Shodili jsme bágly, rozdělali oheň a začali si chystat večeři. Při večeři jsme poslouchali Trollovi příhody z cesty a pěkně jsme se u toho pobavili. Pak jsme dořešili sobotní program a pak si Kuchťa a Pavel začali chystat spaní. Jelikož měli outdoor vybavení, tak to bylo něco na Trolla. Samozřejmě si neodpustil nějaké poznámky. Kluci si zalezli do spacáků a během chvilky usnuli. My jsme ještě seděli a kecali o novinkách. Po půlnoci jsme Mírovi popřáli k narozeninám a zalili to s ním. Když bylo něco po jedné hodině, tak jsme se rozhodli, že taky zalezeme do spacáků a půjdeme spát.

            Sobotní ráno se nijak nelišilo od ostatních na čundrech. Míra, Kuchťa, Pavel a já jsme vstávali na stejno, jen Troll opět nezklamal a řezal to o nějakou chvíli díl. My jsme si zatím v klidu udělali ranní kávu či čaj a posnídali. Když vylezl i Troll a měl za sebou snídani, tak jsme se pustili do přípravy dřeva na večerní gulášek a posezení. V tolika lidech jsme to měli připravený během chvilky. Pak už nás čekal další denní program.  Vyrazili jsme směrem k Bagounovu a pak dál po našem okruhu. U studánky jsme nabrali vodu a pak už jsme pokračovali po nám již dobře známé stezce. Na to že byl leden byla cesta poměrně suchá. Pro Kuchťu nastal největší problém u řetězů, ale nakonec se pochlapil a zvládnul to. Je pravda, že s přibývajícím věkem k nim je respekt vetší, ale stejně je to zážitek pokaždý. Na Bagounově jsme chvíli poseděli a nezapomněli jsme udělat zápis do kempovky. Po krátké pauze jsme pokračovali směrem k Supímu hnízdu. Tam jsme si na vyhlídce užívali krásné počasí a hezký výhled. Pak naše kroky směřovali k Hvězdě. Cestou jsme se zastavili v divadle. Na Hvězdě jsme si skočili do hospůdky. Kluci si dali Broumovského Opata. Já jsem tu odvahu neměl a tak jsem si dal Plzeň. K tomu jsme si dali i kyselo. Nakonec jsme si dali každý ještě jedno a pak přišlo placení. S majitelem jsme se dali trochu do řeči a pak jsme museli konstatovat, že jeho chování k zákazníkům je ukázkové a příkladné. Bohužel už se to dnes nevidí… Cesta Kovářovou roklí utíkala příjemně, jen po tom pivku byli trochu těžší nohy. U studánky jsme doplnili tekutiny a šli jsme vařit gulášek. Pod převisem jsme rozdělali oheň, Troll se ujal krájení cibule, protože už v tom má značnou praxi z minulých let. Postup už máme naučený a tak každý víme, co máme dělat. Když jsme měli připraveno a čekali, až budeme moci ochutnávat a večeřet, tak jsme si udělali svačinku. Troll opět vytáhl své pánvičky a začal kuchtit fazole a nějakým masem. Nakonec jsme ochutnali všichni. Měl to dobrý a tak jsme mu to pochválili. Když jsme čekali, až bude gulášek hotový, tak jsme kecali o všem možným. Nakonec jsme se dočkali a mohli jsme servírovat. Byla to bašta jako vždycky a tak jsme se museli pochválit za skvělou týmovou práci. Když jsme dojedli, tak už byla dávno tma, ale hodiny ukazovali pouhých 19hodin a tak jsme se rozhodli, že navštívíme Jirku. Vzali jsme potřebné věci, kterých moc nebylo, a vyrazili jsme. Ovšem u Jirky nás ovšem zarazila cedule, že se zde koná schůze a tak jsme museli na Hráz. Když jsme tam přišli, tak jsme tam byli sami. Naštěstí čepovali Primátora, který nikomu nevadil a tak jsme jich tam pár poslali. Asi ve 21 hodin přišel správce z tábora a s ním i jeho kamarádi. Už byli značně posilněni a po chvilce si k nám přisedl jeden z nich a začal nám vyprávět o jeho pobytu v Austrálii a jeho soužití s japonkou. Měli jsme z toho pěknou srandu, i když někteří mu to baštili. Jediné co se z toho vyprávění ujalo, bylo slovíčko OJ… Nakonec jsme zaplatili a pomalu vyrazili zpět pod převis. Když jsme dorazili, tak Kuchťa s Pavlem šli zrovna spát. Troll, Míra a já jsme si ještě rozdělali oheň a ještě jsme kecali. Když bylo kolem půlnoci, tak jsme se rozhodli, že taky pomalu zalezeme do spacáků. Když jsme zalezli, tak nám Troll ještě četl nějakou povídku. Míra usnul poměrně rychle. Po chvíli to Troll taky vzdal a pak už nastalo jen sladké snění.

            Nedělní ráno nás přivítalo mrakama, ale naštěstí nepršelo. V klidu jsme rozdělali oheň a začali si chystat snídani. Mezitím jsme klábosili o všem možným a domlouvali se, v kolik vyrazíme na cestu k vlaku. Nakonec jsme vyrazili jako vždy. Počasí na cestu bylo ideální, žádný vedro ani zima. Cesta ubíhala příjemně a probírali jsme, jak se čundr vyvedl. Museli jsme konstatovat, že až na to počasí, které moc zimní nebylo to bylo dobrý. Já jsem se v Polici stavil v cukrárně a pak už nás čekala jen cesta do Žďáru na zastávku. Tam jsme dorazili v předstihu. Když přijel vlak, tak jsme nastoupili a k našemu překvapení tam seděli Bobeš a Yankee. Po příjezdu do Náchoda jsme se rozloučili. Já s Kuchťou jsme vystupovali, Troll s Bobešem přestupovali na jiný vlak a Míra, Pavel a Yankee pokračovali směr Starkoč a dále k domovům. A to byl poslední zážitek z 2. Výročního čundru TOBROCKu.