Podzimní čundr TOBROCKu!

(12. - 14. 10. 2012 Kahan a Doupata)

            Tak tentokrát jsme vyráželi vlakem už v 11:47 z Náchoda směrem na Teplice. Míra i s Čoldou dorazili už v 10 hodin, ale protože Čolda dovezl výstrojní součástky, tak se náš odjezd opozdil (tímto Čoldovi ještě jednou děkuju). Cesta proběhla v poklidu, jen v Polickém tunelu nás opět otravoval nějaký pobuda. V Teplicích jsme si vystoupili a čekala nás cesta na Kahan. Cestou jsme se stavili na skok v Orlíku a pak jsme to šli ještě zkontrolovat do Skalního mlýna, kde jsme se nepatrně zdrželi. Nakonec jsme skutečně vyrazili, i když už byla tma a drobně mrholilo, tak nám cesta rychle utíkala. Po cestě jsme se byli podívat na panorámata a pak už to valil směr Kahan. Když jsme tam dorazili, tak nás čekalo nemilé překvapení v podobě chybějícího dřeva. Nakonec jsme nějaké sehnali a mohli jsme si opéct buřty a udělat kafe. Pak už jsme jen chvíli kecali, připravili si spaní a pak už jen zalezli do spacáku a šli spát.

            Sobotní ráno si pro nás přichystalo parádní počasí, svítilo slunce a teplota byla taky příjemná. Když jsme si udělali snídani, zabalili si věci, připravili nějaké dřevo a okoukli okolí, tak jsme se připravili na cestu. Tentokrát jsme se rozhodli, že to vezmeme Vlčí roklí a tak jsme začali hledat cestu  kudy se tam dostaneme. Po pár marných pokusech se nám zadařilo a mi jsme krkolomným srázem slezli na turistickou trasu, po které jsme pokračovali směrem k Orlíku. Cestou jsme potkali nějaký zájezd. U stříbrného pramene jsme se trochu upravili, doplnili vodu a šlapali dál. Když jsme přišli k Orlíku, tak jsme se tam stavili na pivo (Čolda si dal svařák) a já s Mírou jsme si dali i polévku. Po chvilce se tam začali slézat nějací kravaťáci a tak jsme raději zvedli kotvy a pokračovali směrem k Ostaši. V Teplicích na vlakáči jsme si dali pauzu na oběd a pak už nás čekala známá cesta k Ostaši. Cestou jsme kecli o všem možném i nemožném a zjistili jsme, že tam zřejmě moc lidí na houby nechodí, protože rostli přímo na stezce. Když jsme dorazili na Ostaš k Malíkům, tak jsme doplnili pitný režim a po krátkém odpočinku jsme se rozhodli pokračovat hezky přímo k Jirkovi Pod Jasan. Byl to nejhorší úsek cesty, protože skoro celý byl po asfaltce, ale i s tím jsme si poradili a zvládli jsme ho! Když jsme dorazili k Jirkovi, tak už se začínalo pomalu šeřit. Objednali jsme si něco k pití a přivítali se s Jirkou. Když jsme se teplotně aklimatizovali, tak jsme si objednali tlačenku a Jirka nám k tomu donesl i panáka domácí slivovice. Na oplátku za to jsme mu předali naší domovenku za jeho milou pohostinnost a za to, že nám vždy poskytl útočiště. Nakonec tam dorazili i nějací týpci, kteří si s sebou dovezli kytary a k tomu i bedny (asi aby je bylo víc slyšet). Když konečně začali hrát, tak se to tam začalo slušně rozjíždět s panákama
a tak jsme usoudili, že bude nejlepší vyrazit směrem na Doupata. Když jsme zaplatili a rozloučili se s Jirkou, tak jsme venku pomohli Čoldovi ze zajetí popruhů a vyrazili jsme. Vypadalo to, že do rána bude pěkná kosa, protože bylo jasno, ale to nás nemohlo rozhodit. Když jsme došli na Doupata, tak jsme byli mile překvapeni, protože tam bylo připravený, dřevo na topení. Oheň jsme ale nerozdělávali, jen jsme roztáhli spacáka a šli jsme zrovna spát.

            Když jsme ráno vylezli ze spacáků, tak nás překvapilo, jaký bylo v noci teplo a ani ráno nebyla žádná zima. Rozdělali jsme oheň a připravili si vodu na kafe a čaj. Mezi tím jsme si chystali něco k jídlu. Když jsme byli po snídani, tak jsme si pomalu začali balit. Nemuseli jsme nikam spěchat, protože jsme měli dostatek času. Po sbalení a uklizení našeho noclehu jsme pomalu vyrazili na cestu k vlaku. Šli jsme přes Polici a to znamenalo, že se budeme stavovat v tamní cukrárně. Tentokrát jsme tam zavítali všichni tři a ne jen já, jak bylo zvykem. Pak už nás čekal jen kousek cesty na zastávku do Žďáru. Cesta utekla rychle a ještě jsme měli chvíli náskok. Ve vlaku jsme bilancovali, jak se podzimní čundr povedl. Shodli jsme se na tom, že to bylo zase super a počasí nám opět přálo! Pomalu už jsme začali domlouvat výroční čundr a už padli i nějaké předběžné návrhy na termín, ve kterém by se mohl konat. V Náchodě jsme vystoupili a šli jsme ke mně, kde jsme přetáhli fotky a tím skončil podzimní čundr TOBROCKu!

Shodli jsme se na tom, že se to zase povedlo a už se všichni těšíme na čundr výroční!