Jak to viděl Martin

Podzim v Broumovkách

(25. – 27. 10. 2013)

            Tento podzimní čundr začal už kolem poledne, když mi Míra volal, že parťák Troll s námi nepojede. Myslel jsem si, že na mě hrajou divadlo a z vlaku nakonec vystoupí oba. Když nastala hodina jejich příjezdu, tak jsem již čekal na nádraží. Tam se ukázalo, že parťák Míra přijel opravdu sám. U piva jsem se dozvěděl, že kamarád Troll onemocněl a opravdu nedorazí. A pak přišla další novinka, ta byla hodně radostná a veselá. Míra mi oznámil, že čekají přírůstek do rodiny, k čemuž jsem mu gratuloval a přál jen to nej… Když se přiblížila 19 hodina, tak jsme vyrazili k vlaku směr Teplice. Jako vždy byl nacpaný k prasknutí. Cesta naštěstí utekla rychle a v Teplicích jsme přestoupili do prázdnějšího vlaku. Přistoupila tam i skupinka individuí v podnapilém stavu. Na zbytek cesty vlakem jsme si otevřeli plechovku, aby to rychleji uteklo. Ve skalách jsme vyskočili z vlaku, upravili výstroj a vydali jsme se směrem na Kahan. U studánky jsme si nabrali vodu a pokračovali směrem k mlýnu, kde byla naplánovaná další zastávka. Sice tam chystali svatbu, ale i přes to nám nalili. Když jsme se ptali, jestli mají nějakou polévku, tak řekli, že bohužel jen vývar… Tak jsme si ho dali a zapili to pár kouskama Krakonoše. Když jsme cítili, že už je čas jít dál, tak jsme zaplatili a vyrazili. Cesta nám přišla náročná, ale zvládli jsme to. Když už jsme se blížili ke Kahanu, tak jsme zaslechli nějaké zvuky. Až po příchodu na místo jsme zjistili, že to jsou hlasy. Venku u ohně seděla početná skupina lidí a živě o něčem debatovali. Na chvíli jsme si k nim přisedli a pak jsme si šli rozdělat spaní a uložili se ke spánku.

            Sobotní probuzení bylo veselé. Počasí vypadalo slibně, ona partička z večera už taky pomalu vylézala ze spacáků a kolem pobíhali psy, co měli s sebou. Když jsme se rozkoukali, tak jsme se rozhodli, že si zabalíme a kávu a snídani si dáme někde cestou. Ještě jsme s nimi chvíli podebatovali a zjistili jsme, že je to ona partička, kterou jsme potkali ve vlaku. Rozhodli jsme se, že to vezmeme Vlčí roklí a dál budeme pokračovat tradiční trasou. Rozloučili jsme se a vydali se na cestu. Když jsme sešli na stezku, tak jsme se s Mírou shodli, že ani jednomu není nejlíp a že včerejší večer nám nějak nesedl. Nakonec jsme bez snídaně došli až k Orlíku, kde jsme si dali oddechovou pauzu. U té příležitosti jsme si daly polévku a k tomu Kofolu a kafe. Počasí nám opravdu přálo, sluníčko svítilo a bylo opravdu krásně. To se projevilo i na počtu návštěvníků co přijížděli do skal.  Když jsme se občerstvili a trochu zpravili, tak jsme si popovídali s provozní a vyrazili na další pokračování naší cesty. Věděli jsme, co nás čeká a tak jsme nemuseli nikam spěchat.  Další plánovaná zastávka byla v Teplicích na nádraží. Tam jsme si dali jen krátkou pauzu a pokračovali jsme směrem na Ostaš. Nad Lachovem jsme se rozhodli pro obědovou pauzu. Našli jsme si pěkný místo, rozdělali oheň a opekli si klobásky, co jsme měli mít k večeři. Kolem prošla skupinka turistů a nějak divně na nás koukali, ale na to jsme zvyklí, takže jsme si z toho nic nedělali. Po občerstvení a nabrání sil jsme uhasili oheň a pokračovali k údolí Klučanky a na náročný výšlap k vrcholu Ostaše. Na vrcholu jsme bohužel museli konstatovat, že nám utekla fyzička někam napřed a budeme jí muset někde najít. Když jsme dorazili k Malíkům, tak už nám bylo líp a tak jsme se rozhodli, že to otestujeme na pivku. Jedno jsme tam poslali a pak pokračovali na nejnepříjemnější část cesty. Nejprve jsme to vzali jako vždy lesem a přes pole hezky přímo a pak už nás čekal asfalt. Nevím jak Mírovi, ale mě se tentokrát šlo celkem dobře a dokonce to i utíkalo. Tentokrát naše kroky nevedli nejprve k Jirkovi, ale hezky na Doupata, kde jsme se divili, jak to tam lesáci prořezali. Na Doupatech se překvapení nekonalo. Dřevo jsme si museli sehnat sami. Nejprve jsme si ale připravili chvojí na podestýlku, což se již v minulosti osvědčilo. Pak přišlo na řadu již zmiňované dřevo. Když jsme měli nocleh i dřevo připravený, tak už jsme rozdělali oheň a začali si připravovat večeři a k tomu čaj. Po večeři jsme ještě chvíli poseděli u ohně a pak jsme se vydali pozdravit Jirku. Když jsme tam dorazili, tak jsme zjistili, že hospoda je plná. Naštěstí bylo teplo a tak jsme se rozhodli, že si sedneme ven. Při debatách o životě a všem možném a na řadu přišel i termín výročního čundru. Pak jsme poslali pozdrav kamarádovy Trollovi, který se doma potil v posteli. V průběhu večera došlo i na tradiční tlačenku a pak jsme si dali i tradiční doutníček. Už v průběhu dne jsme se rozhodli, že to nebudeme přehánět a tak jsme kolem 23 hodiny zaplatili a šli jsme pomalu na Doupata. Tam už jsme to měli připravený a tak jsme mohli zalézt do spacáku jít spát.

            V neděli ráno jsme vstávali poměrně brzy a to díky tomu, že se v noci posouval čas. Tentokrát jsme nemuseli nikam spěchat, protože bylo předem domluveno, na popud parťáka Trolla, že bychom nemuseli nikam spěchat. V klidu jsme si dali snídani, zabalili si a dohadovali se, co provedeme dál. Nakonec jsme se rozhodli, že si odpustíme místa v okolí, ale vezmeme to na nádraží do Police. Ale dohodli jsme se, že to vezmeme přes Suchý Důl a Pánův kříž. Když jsme vyrazili, tak jsme si u studánky doplnili ještě vodu a pak už jsme šlapali. Cestou jsme vzpomínali na staré časy a řešili, co jsme kde fotili. Nikam jsme nemuseli spěchat, tak jsme si užívali pěkný počasí a kochali se krajinou. Cestou jsme potkali i pár lidí. Když jsme došli na Pánův kříž, tak jsme si sedli a rozdělali si poslední granát. V tom se tam začali valit davy lidí a my si říkali co se kde děje a co se kde rozdává zadarmo. Po pauze a občerstvení jsme začali pomalu sestupovat do Machova. Tam jsme koukli na jízdní řád a zjistili, že se na nádraží svezeme autobusem. A protože jsme měli dostatek času, tak jsme zašli do zdejšího kulturního zařízení a něco k pití a jídlu. Při tom jsme koukali na výsledky voleb a hodnotili uplynulý čundr. Shodli jsme se na tom, že počasí nám opět přálo a k plné spokojenosti chyběl jen parťák Troll. Pak už jsme zaplatili a šli čekat na autobus. Ten přijel skoro na čas a tak jsme věděli, že nám to ani v Polici neujede. Tam jsem si na nádraží dal poslední čundrový cigárko a pak už přejel vlak. V Náchodě jsem se s parťákem Mírou rozloučil a tím jsme ukončili náš podzimní čundr, který se podle nás opět vydařil ke spokojenosti všech.

Jak to viděl Míra

Podzim v Broumovkách

(25. – 27. 10. 2013)

Cancák začínám psát s osadovým hrnkem Tobrock plněného tureckou kávou s velkou kapkou rumu…

Přišel podzim a s ním i termín našeho pravidelného čundru. Těším se jak malý kluk, ostatně jako každý, ale už ráno se dovídám, že pard Čolda nepřijede, náhle onemocněl a tudíž nás nepoctí návštěvou. No co, věřit mu musíme…, na začátek čundru je to ale špatná zpráva! Volám Martinovi a probírám s ním detaily odjezdu atak, samozřejmě mu i sděluji Čoldovu zprávu…

Jedeme tedy ve dvou, to je jisté. Tento víkendový čundr je zároveň víkendem volebním. Z práce tedy vyrážím dříve než obvykle, doma naberu Andulu a jdeme odvolit do našeho obecňáku. Rychle domů, převlíknout se, a dobalit zbytek věcí. V 16 hodin odjezd směr HK a dále Starkoč a Náchod.

Martin mě čeká na nádraží, máme asi hodinu do odjezdu, tak vyrazíme naproti na dva kousky. Při první pivu Martinovi sděluji onu novinu, o které už měsíc vím, ale chtěl jsem ji sdělit obou pardům až na tomto čundru. Čolda bohužel nedorazil, tak se s ní tedy svěřuji pouze Martinovi, asi ho to překvapilo, byla to nečekaná zpráva. Gratulace a snad i radost, … Čas letí, objednáváme druhé pivko a rovnou platíme. Za chvíli se zvedáme a valíme na vlak, jak by řekl pard Čolda na šnellcuk, ečus či co…, škoda, že onemocněl, prý…!?

Vlak směr Teplice je opět narvaný, takže cestu strávíme tělo na tělo, samozřejmě každý na jiném… Cesta uteče celkem rychle, přestup v Teplicích, a s pivkem přijíždíme do skal.

Teď začíná ten … podzimní čundr

Vyrážíme po tmě směr studánka a Mlýn. Po cestě doplníme vodu a zastavujeme se na Mlýně. Tady dáme polívku a pár kousků Krákory, pokecáme i s místními domorodci a tom jak se časy mění a tak… Před půlnoci vyrážíme na Kahan, cesta je dlouhá a plyne pomalu. Na Kahanu narážíme na početnou skupinu trempíků, prohodíme pár slov a pro dnešní noc už zde společné přenocujeme.

Ráno se moc nezdržujeme a po sbalení vyrážíme dál směr další záchytný bod Orlík. Po včerejší noci nám oběma není úplně nejlíp, tak na Orlíku sedíme u polívky a u kofoly. Počasí je naprosto luxusní, debatujeme o všem možném, čas plyne a tak se nám chuť začíná vracet… nechceme to ale pokoušet, tak zaplatíme a razíme dál. Další cesta je obvyklá, Teplice nádraží a dále směr Ostaš. Ještě před tímto vrcholovým výšlapem rozděláváme oheň a dáváme si do zobáku, pohoda, klid, co dodat… Výšlap a na jeho konci onen to vytoužený kopec Ostaš a na něm občerstvení u Malíků, pivko, něco k jídlu a hlavně ta všudy přítomná pohoda …

Další kroky nás vedli onou známou a né příliš oblíbenou cestou směr Hlavňov, pokaždé si říkáme, že tuto trasu musíme změnit a najít nějakou jinou vhodnější, ale zatím to zůstává pouze u těch slov, no snad se k tomu někdy dostaneme. Cesta utíká nezvykle rychle, konečně procházíme kolem studánky do skal, směrem k Doupatům. Po cestě zjišťujeme, všudypřítomný nedávný zásah lesáků, třetina všeho mladého je prořezána a ponechána na místě svému osudu, pohled je to opravdu krásný, prostě příroda jako divočina, žádná stezka, rovně střižená álej a podobně, prostě nádhera. Jako obvykle musíme nejdříve doplnit zásoby dříví a ještě k tomu zvelebujeme náš nocleh o měkké chvojí, kterého je tu ale díky lesákům na každém kroku. Rozděláme oheň, kecáme o životě, o tom proč Čolda nepřijel, zda je skutečně nemocný, či jestli se mu pouze nechtělo… Stmívá se rychle a tak vyrážíme za Jirkou pod Jasan. Má plno, vůbec se nedivíme a tak usedáme venku, Je sice konec října, ale počasí nám dopřává pohodové posezení pod širým nebem, vzpomínáme na minulé čundry a přemýšlíme o těch budoucích, venku je krásně, nálada skvělá, chybí pouze pardál Čolda, na jeho počest při dalším pivku Jirkovi sdělujeme pozdrav i od něho, však Jirka hned odvětí, že si všiml, že nám někdo třetí chybí… Dáme několik dalších pivek, tradiční tlačenku, kávu a po rozloučení někdy před půlnocí vyrážíme do hloubi skal na nocleh.

Ráno již s nedělním posunem času, začíná den tak jak má, oheň, čaj a něco k zakousnutí. Po sbalení věcí a povinném úklidu se vydáváme směr Police, dnes ovšem zcela jinak a netradičně cestu volíme přes Suchý důl a Pánův kříž. Jelikož počasí nám opravdu přeje celý víkend, užíváme si každý krok naplno, nevolíme žádné zkratky a tak, prostě jdeme tak jak nás vedou nohy… Musím říct, že zdejší krajina, hlavně ta místa, která jsou vzdálená od turistických cest, jsou opravdu neskutečná, divočina a trempská pohoda na vás z těchto kout přímo dýchá… Na Pánovém kříži si otevřeme poslední plechovku pivního moku, a k tomu dopíjíme poslední kapky rumových zásob. Přes neobvyklé zástupy turistů se vydáváme strmým krokem dolů do Machova. Ve zdejším kulturním centru se zastavujeme na dlabanec a na pivko.

Poslední etapu asfaltové cesty řešíme autobusem, za pár minut cesty vysedáme v Polici nad Metují na vlakovém nádraží. Čundr zakončujeme vlakem směr Starkoč. V posledních minutách tohoto čundru hodnotíme, co jsme vše prožili a už teď se shodujeme na tom, že to byl moc povedený víkend a předběžně plánujeme lednový zimní výročák….

Tomuto čundru ahoj a těším se na ten další a doufám, že bude v plné sestavě.

Martine díky za účast a Čoldo doufám, že se uvidíme na výročáku.

PS: S ohledem na to, že očekáváme narození potomka na přelomu února a března, chtěl bych poprosit členy osady T.O.TOBROCK, aby si udělali čas na lednový výročák hned na první víkend roku 2014 tj. na pátek 3.1. – neděle 5.1. 2014. Termín dalšího a to již jarního čundru bych předběžně viděl někdy na konec dubna a začátkem května…

Mějte se krásně a zdravím vás

Míra TOBROCK