Čolda aneb jeho pohled..

Založení trampské osady
TOBROCK

Táák konečně ta chvíle nastala. Těšil jsem se jako
blázen. Je 5 ráno, sobota a já jdu v plné polní na ranní šnellcuk, který
má začít mou strastiplnou 5 hodinovou pouť na zakládající vandr  naší nové osady TOBROCK. Cesta do Olmíku
uběhla v poho nic co by stálo za kus kloudný řeči. V Olmíku jsem se
vypotácel z vlaku a šel jsem shánět ranní dlabanec, doutíčky a noviny aby
mě ta cesta něják uběhla, že ano. No v klidu jsem sedl do expresu směr Choceň
a vyrazil jsem na čas. Cestu mi zpříjemnilo ranní pivko, snídaně a tak všelijak
podobně. I tak jsem se dopotácel do Chocně kde jsem měl zhruba hodinku čas. Tak
jsem hodil usárnu na záda a šel jsem na perón, kde jsem posnídal a nedbaje
zákazu kouření si s chutí zapálit doutníček. Panečku ten ale chutnal. Pak jsem
dal snídani a šel si hačat pěkně do teplíčka ,, brrrr‘‘ do vlaku. Když se to
hnulo tak jsem to zalomil. Eště jsem postřehnul krásnou stanici Čermná nad Metují
 s návěstidly,  na kterou jsem se osobně hodně těšil a bylo
to. Tak nějak jsem proklimbal do Náchoda, 
kde kupodivu bylo trochu sněhu.  Jsem
se probral a pomalu se chystal k výsadku do stanice Teplice nad Metují. A
Netrvalo dlouho a byl jsem tam. Nahodil jsem usárnu na záda a tradáá směr Orlík.(
ne legendární vinárna v Praze, modří už vědí ), ale hotel,  kde byl sraz s dalšimi členy naši budoucí
crew. Teď mě čekal zhruba 45 pochod skrz dědinů a kol 11 sem byl na místě. Když
jsem dorazil tak jsem byl v mírném šoku, páž nikde nikdo. No nic, šel jsem
omrknou hospody. Ty vole ani jedna votevřená, všade prej ,, out of
servise“  nebo tak něco. Tak zbejvalo
počkat na ty dva pardy až se přišouraj. Za pár minut tam byli, neuvěřitelné se
stalo, došli a my mohli zapalit doutníčky, či cigára na znamení vítěztví. Po
konstatovaní že pivko točený dnes prostě nebude jsme se ubírali cestou na Kahan.
Po pár km toho nás každý měl každý plný brejle, ja obzvláště. Úff konečně u
Kahanu, halelujja vám pravím. Něják jsme zapadli dovnitř a to začalo. Vosadník
Martin či Míra se vytasili s bojkou Kozla a ten jen zasyčel. Paráda to sem
potřeboval. Tak v průběhu kol odpoledne jsme šli udělat dřevo. To jsme si
dali. Martin vědom si své profese chtěl skácet soušku zhruba 30 cm v průměru.
Jeho nápad se neujal a tak jsme nanosili dřevo z okolí a za hodinku bylo
hotovo. Jó a Martinovi dík za vercajk, páč vážně moc bodnul. Následně jsme se
přesunuli do srubu, kde jseme keceli o všem možném a večer jsme  se konečně dali do vaření trampskýho guláše,  co kuci táhli sebou. Fakt super mňamka,  díky všem členům to dopadlo skvěle. Olizovali
jsme se až za ušima. Tak jsme kafrali a čas letěl a my jsme to kolem jedný
v noci zalomili. Ráno bylo klasické,  jak už tak na vandrech bývá. Snídaně, u mě
buřty a kluků ani nevim páč mi to vypadlo z paměti. Tak jsme dobalili
bágaž a kol 9:15 jsme šli maršrút směr Teplice. n/M. Dali jsme to
v rekordním čase. Marin nás v Teplicích eště odvelel do obchůdku,  kde jsme doplnili proviant na zpáteční cestu.
Já klasicky 2  lahváče a kuci po jednom a
nějaký ty drobnosti.  Na nádru jsme to
rozjeli v naší klasice. Každý otevřený pivko Primátoru v ruce a už to
jelo. Přítomní outdoráci,  co se
vykodrcali z čekárny byli v šoku co vidí za zjevy. Kašlali jsme na
to. Pak přijela mašinka ,, klasický quatro eště 
bez najbrtu pro znalce “ a jeli jsme domů. Tunel byl zajímavej ( více
v zápise od  Martina ) a dokodrcali
se do Náchoda. Tak tři čtvrtiny TOBROCKU vystoupilo a dál jsem jel sám.  Zbytek cesty jsem proklimbal, jen si vzpomínám
na to, že cestou do Olomouce se mnou jeli dvě rozkošný slečny a já se jim celou
cestu díval ehm na ,, vlasy‘‘? Domů jsem dorazil odpoledne a vandr zakončil
horkou sprchou.

Děkuji členům TOBROCK, Mírovi za domovenky,
Martinovi za proviant a vercajk, sobě za účast a láhvi vína za napsáni článku
do kroniky. Loučím se s vámi halelujá. Váš Čolda  Bolo to moc fajné.

Oficiální zahájení TOBROCKu a oslava narozenin 6-8.1.2012

Oficiální zahájení bylo naplánováno na pátek, jenže Čolda to nestihl a tak jsme vyrážely
pouze s Mírou. Ten si zajel rallye a tak jsme mohli vyrazit už v 17
hodin vlakem směrem do Teplic nad Metují skály. Už ve vlaku byla sranda a od
Police bylo jasné, že počasí nám bude opět přát. Když jsme přijeli do skal, tak
tam bylo asi 15 cm sněhu, což bylo tak akorát. Cesta na Kahan by byla celkem
v pohodě, ale plný jezevec nám cestu trochu znepříjemňoval, ale i tak jsme
to zvládli v celkem slušném čase. Po příchodu jsme měli štěstí, vevnitř
bylo chrastí a nějaký suchý dřevo a tak jsme rozdělali oheň. Udělali jsme si
pohodu a dali jsme si vodu na kafe a částečně si vybalili. A protože pitný
režim se musí doplňovat, tak jsme si otevřeli i pivo. Chtěl jsem, aby mi Míra ukázal
domovenky, ale trval na tom, že s tím počkáme, až tam bude i Čolda, který
měl dorazit v sobotu v dopoledních hodinách. A protože už jsme měli
celkem hlad, tak jsme si opekli klobásky, na které přešel i Míra. I přesto, že
se venku vyjasnilo a byl sníh, tak teplota se držela jen lehce pod nulou a tak
se sedělo příjemně. Jen tak jsme seděli, kecali o novinkách v životě, ale
i o běžných věcech a do toho jsme si pouštěli písníčky. Čas plynul poměrně
rychle a než jsme se nadáli, tak byla 1 hodina a tak jsme se rozhodli, že
půjdeme spát.

Sobotní ráno bylo pohodové, ostatně jako pokaždé na čundru. Když jsme se rozkoukali,
tak jsme si udělali snídani. A protože Čoldu jsme měli vyzvednout u Orlíku až
v 11 hodin, tak jsme se pustili do přípravy dřeva a při tom jsme si
užívali zimní pohodu a klid. V 10 hodin jsme vyrazili naproti Čoldovy
naproti a při tom jsme se divili, jakou cestu jsme po tmě absolvovali. I když
jsme šli naprázdno, tak jsme to šli přes hodinu. K Orlíku jsme přišli
zároveň s Čoldou a ten nám sdělil, že všechny hospody mají zavřeno a tak
jsme vyrazili zpět na Kahan, ale ještě předtím si od něj Míra vzal kongo co mu
Čolda dovezl. Cesta Čoldu trochu vyčerpala stejně jako nás včera. My
s Mírou jsme měli v placatce RUM, ale Čolda musí mít pokaždé něco
echt a tak nás nechal hádal co to je. Mě ta chuť připomínala vůni krmelce a to
se chytlo a celkem jsme se tomu i nasmáli. Rozdělali jsme oheň, dali jsme si
uvařit vodu na kafe a pak jsme si na roštu ogrilovali plátky, co jsme měli
k obědu. Po poobědové siestě jsme vyrazili na dřevo, abychom potom už
mohli jen sedět a užívat si klid. A protože jsem vzal ostrou pilku i sekyrku,
tak jsme dřevo měli připravený poměrně rychle. K večeři jsme měli
naplánovaný guláš a tak jsme se pomalu pustili do jeho přípravy. Nikam jsme
nespěchali a tak jsme to měli i s drobnými přestávkami. Když se guláš
vařil, tak konečně přišlo to, proč jsme vlastně vyrazili. Míra slavnostně
vytáhl domovenky a slavnostně jsme si připili a pokřtili jsme je a s nimi
jsme i oficiálně oslavili název naší party a webu. Pak jsme probírali, jaký
čundry letos podnikneme a co v dalších letech. Mezitím jsme dodělali guláš
a tak jsme se připravili na večeři. Guláš se nám opravdu povedl, všichni jsme
baštili, až se nám dělali boule za ušima. Po jídle jsme si dali kafe a
k tomu i doutník a v klidu jsme trávili. I když to tak nevypadalo,
tak teplota klesla o něco níž než byla včera a tak jsme se sesedli k ohni
a pokračovali v debatách o všem možným. Večeře byla vydatná a celkem nás
unavila a tak jsme si šli lehnout poměrně brzy (ve srovnání s jinými
večery).

Nedělní ráno bylo pochmurné, ale i přes to jsme měli dobrou náladu. Vlak domů nám jel
v 11:35 a věděli jsme, že na nádraží nám to bude trvat cca 2 hodiny a tak
nám na zabalení a úklid zbývala zhruba hodina. Udělali jsme si kafe a čaj a
mezitím jsme se začali balit. Když jsme odcházeli, tak nám to vycházelo akorát,
ale protože jsme už měli prošlápnutou cestu, tak to šlo líp než jsme mysleli.
V Teplicích ve městě jsme se zastavili v krámě a pak jsme pokračovali
směrem k nádraží. Když jsme tam přišli, tak jsme měli ještě půl hodiny a
tak jsme to celé zhodnotili jako velmi úspěšný čundr a už jsme začali plánovat
jarní čundr. Ten by se měl uskutečnit někdy v březnu až dubnu. Když přijel
vlak, tak jsme se pohodlně usadili a pozorovali, jak ubývá sníh.
V Polickém tunelu nás zase otravoval starý známí úchyl o kterém jsme si
mysleli, že už to má za sebou. V Náchodě jsme se rozloučili s Čoldou,
který pokračoval vlakem dál a tím skončil náš zahajovací čundr TOBROCKu.